Žák Kaiser Lábus

https://www.youtube.com/watch?v=DDGIRhPNjwU

 

Kaiser a Lábus  ŽÁK

 

ŽÁK: Se mnou nechoďte, to je dobrý,  se mnou opravdu  nemusíte už chodit, já trefim. Děkuju ti maminko, děkuju  tatínku, pusu, já vim, no 1. D ale je zbytečné, abyste tam se mnou šli. No jistě. Ne tudy ne, jděte támhletou chodbou. Ano, no, ahoj.

No to je hrozný, jak to tady vypadá v tý třídě. (přendavá židle) To přece patří takhle. To musí lícovat. Jistě.   (vyndavá si věci z aktovky)

Ticho!  Spolužáci… Když se takhle dívám, to je hrozný. (zazvoní, vchází učitel) Tak vstávejte, no.

 

UČITEL: Dobrý den, děti. Oni nevstávají, protože to neví. Jsou totiž jako ty chlapče, ty se posaď, ty jseš velmi ňáký trošku  napřed, sedni si chlapče

 

Ž: Já vim, že se normálně vstává, to já už vim

 

U: Sedni si chlapče,   dobrý den děti, já vás vítám, budu vás učit první dva roky, jsem váš nový učitel Kublenka. Vy se smějete, ale je to opravdu blbé jméno, co děti?

Milé děti, když přijdu do třídy, tak se musí vstát.

 

Ž: to je jasný, no jistě, vždyť jsem to říkal, pane učiteli

 

U: To budete teďka dělat každou vyučovací hodinu

 

Ž: pane učiteli, já jsem to řikal

 

U: Mlč maličký, copak si to čteš? Dej mi tu knížku, prosím tebe

 

Ž: že se musí vstát, vždyť jsem jim to říkal

 

U: odevzdej mi tu knihu, chlapče, to je nesmysl, no. Takže, milí žáci, si to vyzkoušíme. Já jako prostě přijdu každou vyučovací hodinu do třídy, řeknu vztyk a vy vstanete. A pak už to říkat nebudu, protože to každý z vás, milá droboto, budete vědět. Tak to zkusíme. Přišel jsem,

 

Ž: vztyk

 

U: tak se mi to líbí… sednout, děti. Vítám vás zde v této třídě, tato třída je 1. A. Dosud jste chodili milé děti, do školky, ale teď budete chodit do opravdové veliké školy, mrňata. No, jaký je to rozdíl, ví to někdo z vás? Maličká, pověz. Ví to někdo z vás? Neví. Nu, tady už si nebudeme jenom hrát, děti, tady už se budeme také něco učit.

 

Ž: No to je jisté, přece, pane učiteli. Že je prostě školka a pak je škola, tam se učí, ve školce se hraje.

 

U: posaď se chlapče, ano, máš pravdu

 

Ž: já jsem si ve školce už taky nehrál ale  já jsem se učil

 

U: ano, zvídavý chlapec… Tak tady se budeme učit co? Budeme se učit číst, počítat, psát, budeme poznávat dějiny, matematiku, český jazyk, světové jazyky

 

Ž: věcná

 

U: samozřejmě ruský jazyk

 

Ž: věcná

 

U: Prosím?

 

Ž: proč dějiny?

 

U: Musíme znát dějiny naší země

 

Ž: proč literaturu?

 

U: které jsou velmi bohaté

 

Ž: matematika

 

U: matematika bude také, chlapče. Chemie, přírodopis

 

Ž: ekonomie by měla bejt hlavně, hlavně ekonomie

 

U: všecko chlapče, ale ty jseš nějaký, posaď se chlapče, posaď se, posaď se, posaď se. Jak to bude celé, milé děti, probíhat. Bude to probíhat tak, že celá jedna vyučovací hodina má 45 minut.

 

Ž: věcná, pane učiteli, to přece  není možný

 

U: jak to , že ne?

 

Ž: hodina má 60 minut

 

U: no jo, ale posaď se, chlapče

 

Ž: a ne 45, jak sám říkáte

 

U: ale dobře, dobře, chlapče. Vyučovací hodina je něco jiného než normální hodina, a ta má 45 minut. Normální hodina má kolik minut, maličká? Jak se jmenuješ?

 

Ž: 60 minut

 

U: že ano, chlapče. Ale tebe jsem se neptal, teďka, tebe jsem se neptal, no. Ano. Normální hodina má 60, ale naše vyučovací bude mít 45.

 

Ž: no dobře,

 

U: dobře

 

Ž: dobře, ale není to, není to  už jako hodina

 

U: no není to hodina, teď jsme si to řekli, maličký chlapče, ale je to 45 minut.

 

Ž: no je to, pěkná račte vyjadřovat, (tady moc nerozumím)

 

U: ještě že jdu za dva roky do penze. Takže milé děti, pokračujeme dál. Co vás ještě v té škole čeká? Po té hodině vyučovací, po těch 45 minutách, aby si věděl, chlapče, budou přestávky. Přestávka bude trvat 5 minut a  velká dokonce 15 minut.

 

Ž: proč 5 minut?

 

U: ale prosim tebe,

 

Ž: zbytečný

 

U: chlapče

 

Ž: tak minuta úplně stačí.

 

U: nestačí

 

Ž: Aby se organizmus zregenerovávával přece

 

U: děti se musí přece osvěžit, musí pojíst  jablíčko, něco dobrého

 

Ž: no osvěžit, ale zbytečná ztráta času

 

U: ale nebude to ztráta času, chlapče

 

Ž: jéééé

 

U: nebude to ztráta času, řekl jsem, že to nebude ztráta času, děti jsou zvyklé, chtějí si pohrát, popovídat se s kamarádem nebo s kamarádkou, viď Hvížďalová? Jmenuje, jseš Hvížďalová, tebe znám, ty opakuješ. První po páté. No samozřejmě, musí se trošku seznámit a musí se trošku proběhnout. Získat určité fyzické…zase ... Trošku se prodýchat, otevřeme okno a o té velké přestávce budeme na chodbě co? Budeme se procházet a budeme si mezi sebou povídat.

 

Ž: zbytečné, můžeme si přece hovořit, můžeme si povídat o látce

 

U: ale nech toho

 

Ž: která nás čeká, která

 

U: já jsem tě ještě chlapče nevyvolal, no no

 

Ž: kterou jsme probírali. Zbytečná velká přestávka.

 

U: školní rok. Já toho kluka snad vyhodím, no. Školní rok bude trvat, milé děti,  od září do konce června. To znamená že bude

 

Ž: věcná.

 

U: ale prosim tebe, chlapče, už toho mám opravdu dost.

 

Ž: takže to není rok, to máme deset měsíců.

 

U: no deset měsíců je školní rok.

 

Ž: rok trvá 12 měsíců

 

U: ale školní rok trvá 10 měsíců.

 

Ž: no dobře, já jenom říkám, že dobře to není

 

U: pak jsou 2 měsíce zasloužených prázdnin, milé děti. Budete si hrát, budete na sluníčku koupat, sportovat

 

Ž: ne

 

U: sbírat jedovaté houby a podobně, co už to blbnu! Mě pleteš, chlapče, prosím tebe. Takže takhle to bude celé, no. Má někdo nějaké připomínky, děti? Já myslím, že se vám to bude všecko tady v této škole

 

Ž: věcná.

 

U: ale prosím tebe, co je?

 

Ž: věcná. Chtěl jsem se zeptat. Kolik je učitelů na jednoho žáka.

 

U: Na jednoho žáka v této škole je 7 učitelů.

 

Ž: zbytečně moc

 

U: ale prosim tebe,

 

Ž: zbytečně, skutečně, protože těch učitelů by mohlo být daleko méně.

 

U: Já už toho mám opravdu dost, chlapče. Jak se jmenuješ?

 

Ž: Vašek Klausů

 

U: Vašek Klausů?

 

Ž: no, zbytečný, jak řikám

 

U: tak si seber věci, Vašíku a táhni honem na gymnázium.