Walkman - Bohdalová, Dvořák

WALKMAN

DVOŘÁK, BOHDALOVÁ

https://www.youtube.com/watch?v=L8AnU87DvZU

 

B: Franci, prosím tebe, sedni si na kraj.

D: Jo, jo, jo.

B: No a já musim žehlit, vidíš, ne? No tak tady mám stát.

D: No, dyť já nejsem hluchej,

B: no tak, Franci, kousek, no

D: tak si sednu na krajíček úplně, Růžo, podívej, dobrý, jo?

B: dobrý, no

D: úplně na krajíček,

B: tohle dej pryč

D: tohle dám pryč, hele, ale prosím tě, neříkej mi Franci,

já ti taky říkám Růžo a ne třeba Rózi

B: No vidíš a mně by se Rózi třeba zrovna líbilo!

D: ale mně se nelíbí Franci

B: ale no jo

D: a už ti to opakuju 40 let, Růžo. Hele, já si teďko, brouku, dám trošku hudby, jo? Co?

B: no jo.

D: on Franta Kornů mi přines kazetu, víš?

B: no já vím

D: bezvadnou.         Hele, brouku, co bude k večeři?

B: karbanátek

D: prima, no. Tak já si dám tu muziku, jo?

B: no.

D: No jo, to je Mantovány, to je sichr Mantovány, ježiš, to je nádhera.

B: Mantovány, Mantovány. Kdyby tě spíš zajímalo montování. Slyšíš? Hm.

3 neděle tě prosim, abys mi dal dohromady toho rozbitýho robota. Ale kdepak,

muzika a žrádlo, viď? No jo, to je tvůj obzor, to je tvůj obzor.

Kolik jsi dal za tuhle krávovinu? Za toho – jak se to jmenuje? Toho folkmana.

Určitě jsi za to dal víc, než jsi mi řekl.  Co? No, jen se usmívej, no.

Ježiš, kdybys viděl, jak vypadáš.  Vypadáš jako idiot. A budu ti řikat Franci, Franci, Franci,

i kdybys měl kousnout do panímandy.  Ježišmarjá, copak jsem se hned po svatbě

nenabrečela dost, když na mě všichni volali, že mi byl z nouze Franta dobrej, no.

Jak bych ti asi tak měla řikat, ty starej troubo?

František smrdí o Vánocích, Fanda chodí s práporem na kopanou, Frantík kolem zahrádky

Bože já nevím, jestli já někdy víc nenávidím to tvý jméno než tebe!

No, já jsem musela zešílet, když jsem si tě brala.

No ježišmarjá, Áda Noháč, no ten měl barák a auto, nebo Tonda Čalda, ten na mě psal básničky,  a já, já si vemu vola, kterej neumí napsat jeden kloudnej anonymní dopis.

Já jsem musela absolutně zešílet! Zešílet

D: To je nádherný! Tys něco říkala?

B: Hlava mě bolí.

D: Růžo, Růžo, to je taková nádherná muzika, to si musíš poslechnout,

B: ale dej mi pokoj

D: hele, já to vrátim,

B: já mám horkou žehličku

D: já budu žehlit chvíli za tebe

B: ale prosim tebe

D: já kapesníky dovedu

B: ale nech toho

D: hele, udělej mi to kvůli, takovejhle valčík hnedtak někdo nesloží

a nenatočí, pojď, no.

 B: no tak abys nefňukal, no

D: pojď, já to pustim, hele, co ti to udělá, Růži. No.

B: no, počkej,

D: dobrý, jo?

B: to je ono?

D: já taky vím, že nerozeznáš valčík od pochodu, ty můro. Ty, taky s tebou

tancovat, to byl horor vždycky. To bylo jako posunovat almaru.

Když já si vzpomenu na takový tango s Lídou Kváčkovou, to bylo svádění ke hříchu,

to byla plastická akrobacie.

Nebo mazurka s Lídou, to byla už tenkrát lambáda.

Já jsem si dlouho myslel, že ty umíš aspoň vařit, jenomže po svatbě se ukázalo,

že jste na mě s tvojí mámou hrály habaďůru. No, ona vařila, ona pekla, ona smažila,

tys to akorát nosila na stůl, podfukářko.

3 měsíce mě , prosím tě, votravuješ, abych spravil robota. Na co?

Ten robot fungoval jako hodinky a stejně jsi nosila karbanátky z polotovarů.

Já ti řeknu, co jseš. Jseš falešná potvora. A kdyby mě bavily ruční práce, tak už jsem tě

dávno uškrtil - těmahle rukama bych tě uškrtil.

B: no tak, není špatnej, ten valčík

D: no viď, Růžo, co jsem ti řikal

B: no jo

D: a já ti řeknu, Růžo, tahleta věcička, víš, ty mě jí vyčítáš, ale ta nám

ještě přinese spoustu chvilek takovýhle čistý radosti.