SVAČINA

Holzman https://www.youtube.com/watch?v=_ez8yPqeXG0

B: Jé, dobrý den, pane Carboch!

H: Copak tady děláte na lavičce?

B: Ale, chci si tady jenom něco malýho zakousnout, víte.

H: A jo.

B: Nechcete si přisednout na chviličku?

H: Myslíte sem, na lavičku?

B: Kam jinam?

H: Tak jestli není moc studená.

B: Není, to není.

H: Tak bych si na chvíli přised.

B: Copak, jste nějakej nastydlej, nebo co?

H: No jo, nějak jsem trochu ofouk odspoda, víte, a

    potřeboval bych si spíš sednout na něco teplýho, to víte.

B: To chápu.

H: A víte, že tahleta lavička je nějak mimořádně teplá?

B: Fakt?

H: Já bych řek, že skoro hřeje. Jak je tohle možný?

B: To nevím.

H: Copak hledáte?

B: Ale koukám, kam jsem si dal ten svůj řízeček.

H: Vy jste tady měl někde řízek?

B: Někam jsem si ho sem položil, víte.

H: Sem někam na lavičku?

B: Ano, sem zrovna.

H: Poslyšte, nebyl ten řízek ještě náhodou teplej?

B: No to byl.

H: A nepoložil jste ho náhodou semhle na tu stranu, někde  

     kde já sedím?

B: A víte, že to je možný. Proč se ptáte?

H: No ne, já jenom že mě tak napadá, jestli třeba to teplo,

    co tady cejtím z tej lavičky, nějak nesouvisí s tím

    řízkem, víte.

B: No jo, to je možný. A hřeje vás to hodně?

H: No dost vám. Asi jako když sedím na něčem ohřátým.

B: Tak to sedíte asi na tom řízku, pane Carboch.

H: Že jo! Já si to totiž taky myslím, víte. Protože kde by se

     vzalo teď na tej lavičce najednou to teplo.

B: No právě, to je mi taky divný.

H: Víte, co bude nejlepší? Já si stoupnu a kouknem se, ne?

B: To bude nejlepší asi. Jé – helejďte, to je von!

H: No vidíte, vždyť jsem vám to říkal, já jsem si to myslel.  

    Tak si nechte chutnat.

B: No, já už to teďka jíst nebudu, víte.

H: Copak? Vy řízky nerad?

B: No ne, ale nemám na něj nějak chuť. A nechtěl byste si

    ho vzít vy, že bych vám ho nabíd?

H: No tak já vám na něj taky nějak nemám chuť.

B: Jak to, že najednou nechcete?

H: Ale to je vám zvláštní u mě, víte, já vždycky, když si

    sednu na něco k jídlu, tak vám potom už na to nemám

    chuť.

B: Tak co s ním teď budeme dělat? Nemáte náhodou doma 

     psa?

H: Psa? No tak to ne, ale jestli byste dovolil, tak bych ho

    vzal třeba manželce.

B: Jen si ho vemte, já tady mám náhodou ještě závin, víte.

     Nechtěl byste kousek, že bych vám nabíd?

H: Ale jo, to já bych si dal.

B: Ale – jé – já už tady mám jenom jeden.

H: To nevadí, to mně stačí. No jo, to je dobrý, tohleto.

    Nějakej moučník, nebo co?

B: Jak říkám – závin.

H: Aha, proto, no jo. Moc dobrý. Jak jste říkal, že se to

     jmenuje?

B: Závin. Vy to neznáte?

H: Jo, to já znám tohle, ano.

B: Bodejť byste to neznal.

 

H: To už jsem taky někde jed, tohleto. To je takový pečivo

     jako, nebo co.

B: No ovšem, říkám, jablečnej závin.

H: No jo, opravdu dobrý. To je nějaký ovoce v tom, nebo

    co, ne?

B: Přece když je to jablečnej závin…

H: No jo, to je právě, to s ovocem většinou bejvá. To jsou

     nějaký hrušky v tom, ne, nebo co?

B: Kdepak! Jablka.

H: Jo jablka, aha. Opravdu dobrý to je. To chutná skoro

    jako štrúdl.

B: Ale to je přece štrúdl.

H: Jo, to je štrúdl, aha. Já myslel, že jste říkal, že je to

     jablečnej závin.

B: Přece štrúdl nebo závin, to je jedno.

H: To je jedno, ano. A tohle je štrúdl nebo závin?

B: No tak správně česky se tomu říká jablečnej závin.

H: Je to opravdu moc dobrý. Já bych řek, že to je skoro

    lepší, než ten štrúdl.

B: Dobrý je to. Ale víte, co já taky rád, pane Carboch? Já

    jím rád jablka v županu.

H: Jo, to já jím taky rád jablka, ale mně už je jedno, jestli

    mám na sobě župan, nebo jestli mám na sobě něco  

    jinýho.

B: Ale vy mně nerozumíte. Jablka v županu jsou pečivo.

H: A já myslím, že ne, poslyšte. Jablka jsou ovoce, jablka.

B: Vy mě nechápete. Samozřejmě, že jablka jsou ovoce.

    Ale když upečete jablka v županu, je to už pečivo.

H: Jo? Já myslím, že ne, poslyšte. I když ty jablka upečete

     v županu, tak to jsou potom pečený jablka, ale pořád je

     to ještě ovoce.

B: Ale upečený jablka v těstě přece patří k pečivu.

H: No to je možný.

B: A když děláte jablka v županu, musíte je nejdřív přece

     obalit v těstě.

H: A co má to těsto společnýho s tím županem?

B: No to je potom asi ten pečenej župan.

H: Jo? To on ten župan se peče s sebou?

B: No samozřejmě. Jinak by to přece nebyly jablka

    v županu.

H: No to je pravda. To musí ale chutnat dost divně s tím

     županem.

B: Naopak to chutná výborně. Vždyť si to zkuste někdy

     udělat.

H: Myslíte upéct ten župan s těma jablkama?

B: Ty jablka v županu.

H: Jo takhle, jo, jo. Já to schválně někdy zkusím. Já mám

     doma takovej starej župan.

B: A jak se to dělá, to máte vlastně v každý kuchařce, víte,

     recept na to, jak se to dělá.

H: No tak já podle kuchařky moc rád nevařím, víte.

B: A proč? Když je to dobrá kuchařka.

H: Dejte pokoj. Já jsem tuhle dělal například knedlíky

    podle kuchařky. Tam stálo: Krájejte tři dny starý housky.

    Já už jich měl nakrájenou plnou vanu a ještě jsem

    nekrájel ani den.

B: Ale to jste tomu pane Carboch špatně porozuměl.

    Ježíšmarjá, já už mám po svačině, já už budu muset

    běžet.

H: Já už taky mám po svačině.

B: Tak tedy nashledanou a jestli vám můžu poradit, pane

    Carboch, udělejte si nějakej kurz ve vaření, vy tomu

    ještě, jak je vidět, moc nerozumíte.

H: Vždyť já už chodím půl roku do kurzu ve vaření.

B: A jak je možný, že toho ještě tak málo znáte?

H: Ale to víte, my jsme teprve u feudalismu.

B: Jo ták!