Statistika - Holzmann

https://www.youtube.com/watch?v=bBJqbS23FC4

 

STATISTIKA

 

LAJBL: Jé, dobrý den, pane Šmajda!

ŠMAJDA: Ale dobrý den, pane Lajbl.

L: Ani nevíte, jakou mám radost, že vás vidím.

Š: Ták? No tak nevím, jestli se neradujete zbytečně, pane Lajbl.

L: Jak to?

Š: No já totiž u sebe nemám ani korunu.

L: Já si přece nechci od vás nic vypůjčit, pane Šmajda.

Š: Né?

L: Dovolíte, můžu si na chvilinku přisednout?

Š: No samozřejmě, jen si hačněte, no.

L: Já jsem rád, že vás vidím už proto, protože jsem zrovna na cestě k vám, víte.

Š: Ke mně?

L: No ano.

Š: A vy myslíte jako ke mně domů, jo?

L: No ano, k vám domů.

Š: Ahá, no totiž abych vám řekl, já zrovna nejsem doma, víte.

L: No to já vidím, že nejste doma, ale já k vám jdu proto, protože vy jste mě přece dneska pozval k vám na tu večeři.

Š: Já vás na večeři?

L: No ano, vy už to nevíte?

Š: No tak, možný to je, no. To víte, já vám plácnu leckdy nějakou blbost, no jo.

L: No a taky hlavně proto, že se vás chci něco zeptat, víte.

Š: No jen se zeptejte, no.

L: Vy znáte toho mladýho Žoudličku?

Š: Žoudličku – počkejte, vy myslíte syna toho starýho Žoudličky?

L: Jo, toho syna myslím.

Š: No jakpak bych ho neznal, vždyť to je syn starýho Žoudličky, ten mladej, no jo, jistě.

L: No toho já myslím, právě.

Š: No jo, toho já znám.

L: Já se vás chci něco zeptat, ale čistě tak jenom mezi náma.

Š: No jistě, no.

L: Co vy soudíte o tom mladym Žoudličkovi?

Š: O tom Žoudličkovi?

L: Jo.

Š: No tak to vám můžu říct teda, aniž bych mu chtěl nějak lichotit, nebo tak, víte, ale to je úplný hovado, ten Žoudlička.

L: Aha.

Š: No jo.

L: No to je hezký, no. On si totiž chce vzít mojí dceru za manželku, víte.

Š: No tak vidíte, vždyť vám to říkám.

L: No a vy si myslíte, že by snad s mojí dcerou špatně pochodil, nebo..?

Š: No tak to snad né, no ale člověk si přece nemusí koupit hned celej pivovar, když se chce sem tam napít sklenice piva, že jo.

L: No mně spíš šlo o to, víte, jestli ten Žoudlička je jako poctivý člověk.

Š: No tak natolik ho zase neznám, víte. No ale to víte, člověk musí být dneska opatrnej, že jo.

L: No právě.

Š: Oni jsou různý hochštapleři.

L: No právě.

Š: Já znám případ, kdy se jeden vydával za instalatéra, víte, a po svatbě zjistili, že je to sochař. Dneska musí bejt člověk opatrnej.

L: No tak to já po týhletý stránce jsem informován. Žoudlička dělá statistiku.

Š: No jo, to je mu podobný. A co je, co je to vlastně ta, ta..?

L: Vy nevíte, co je statistika?

Š: No počkejte, sty, stytastika, to je..

L: Statistika.

Š: S, sty, styta, stytastika, to je jako nějak u filmu, že jo, nebo, ne?

L: Jo vy myslíte, že dělá statistu u filmu?

Š: Anebo tohle, jo, jo, ne.

L: On dělá statistiku.

Š: Jo, takhle, aha, jo, jo.

L: Vy nevíte, co to je statistika?

Š: No to já vím, ano. To je nějaký cizí slovo, že jo.

L: No taky, ale to je jistá věda, víte, která určuje takové, řekněme, číselné vyjádření hromadných výsledků.

Š: Jo takhle, jo, jo. Nějaký hromady se číslujou, jo, nebo co?

L: Ne, ne, ne, to jsou určité výpočty, víte.

Š: Jo takhle, aha.

L: To jsou výpočty. Vypočítá se třeba, kolik piva se u nás do roka vypije, a že v průměru připadne na jednoho obyvatele, dejme tomu, denně litr a dvě deci piva. Takhle se to počítá.

Š: Jo, jo, litr a dvě deci, jo?

L: No, dejme tomu.

Š: Jo, jo, no ale to sotva, to oni všude čepujou spíš o dvě deci míň než víc, víte.

L: No jo, ale tohleto je průměr na osobu, víte?

Š: No jo.

L: Vy zřejmě nechápete, jak je to myšleno, že jo? No podívejte se, já vám dám příklad. Vy půjdete třeba K Flekovům, no a vypijete tam... kolik uděláte tak piv za hodinu?

Š: No tak přijde na to, jak je tam rychlá obsluha, že jo.

L: No jistě, no. Ale dejme tomu, že vypijete, řekněme, tři piva a váš soused vypije pět piv, takže v průměru jste vypili každý čtyři piva, víte, chápete to?

Š: No jo, ale to je vyloučeno.

L: Jak to?

Š: No když ten jich vypije pět, tak to já jich vypiju taky pět.

L: No dobře, ale já to říkám jako příklad, pane Šmajda, víte? Když vy vypijete třeba dvě piva a váš přítel Louda nevypije žádné, tak v průměru jste vypil každej jedno, že jo.

Š: No jo, ale to neznáte Loudu, to když já vypiju dvě, ten vypije aspoň tři, Louda.

L: Já to říkám jako příklad jenom, víte, abyste věděl, jak se vypočítává statistika.

Š: No jo, to jo.

L: Podívejte, například včera stálo v novinách, to je taky statistika, že pražské metro dopravilo v minulém roce přes dvacet milionů lidí.

Š: Prosím vás, že tomu věříte? Vždyť tolik obyvatel nemá ani celá naše republika, prosím vás.

L: Ne, to je myšleno statisticky, rozumíte, někteří tam jezdí denně, přece.

Š: No jo, někteří. Já tam nejel ještě ani jednou, prosím vás.

L: Vy pořád nechápete, co to jsou statistické výpočty. Podívejte se, je třeba statisticky vypočítáno, že v Austrálii každou půlhodinu přejede auto jednoho člověka.

Š: Prosím vás! Každou půlhodinu?

L: Jednoho člověka.

Š: Jednoho člověka?

L: Představte si to.

Š: A přímo přejede, takhle?

L: No, představte si, přímo přejede člověka každou půlhodinu.

Š: No jak to ten jeden člověk může vydržet?

L: To není jeden jedinej!

Š: Cože?

L: To není jeden jedinej člověk!

Š: No jo, proto! Se střídaj, že jo, nebo..

L: To je všechno statistika, víte, statisticky jenom.

Š: Jo takhle, ano, styta.., jo, no jo.

L: Statisticky jenom. To byste nevěřil, co se dá všechno statistikou určit.

Š: Jo?

L: Například je dokázáno, to by si měli vzít hlavně kuřáci teda k srdci, že

například kouření zkracuje život.

Š: Kouření? Prosím vás, takovej nesmysl!

L: Jak to, nesmysl?

Š: Já vám můžu dát příkladů různejch. To byli například dva bratři, ten jeden kouřil a dožil se osmadevadesáti let.

L: No dobře, to je náhoda, že jo, třeba.

Š: No náhoda, a ten druhej nekouřil celej život a umřel, když mu byly tři roky, že jo, to s tím nemá vůbec nic společnýho, s kouřením.

L: Pane Šmajda, pořád nechápete, co je myšleno pod tím slovem statistika, víte. Podívejte, já vám dám ještě jeden příklad, snad to pochopíte. Tak představte si například, že veškeré holandské rybolovní lodě vyloví denně tolik slanečků, že na jednoho obyvatele Amsterodamu

Připadne denně stojeden slaneček.

Š: Stojeden slaneček? Denně?

L: Ano.

Š: Na jednoho člověka?

L: Na jednoho člověka stojeden slaneček denně.

Š: No to je strašný, teda.

L: Jak strašný?

Š: No si představte, že já bych třeba bydlel v Amsterdamu.

L: No a?

Š: My jsme pětičlenná rodina. To by bylo denně pětsetpět slanečků. Denně! Teď moje manželka ještě k tomu žádný slanečky nejí, to by připadly ty slanečky mojí manželky taky ještě na nás, to by bylo na osobu denně – to máte stopětadvacet a čtvrt slanečku denně! Co bysme s tolika slanečkama měli dělat, prosím vás? Snad udělat salát slanečkovej, že jo, ale to..

L: Já nechápu, že může bejt někdo tak nechápavej? Vždyť ty holandské slanečky přece jdou zase do jiných zemí, třeba do Albánie, že jo, která nemá žádné slanečky, rozumíte, za to má zase struny ze střev, a tyto struny ze střev jdou zase zpátky do Holandska, ne?

Š: Jé, to bych měl radši ještě ty slanečky. Co bych měl dělat prosím vás denně s pětsetpěti strunama ze střev?

L: To je beznadějné vám něco vysvětlovat, ještě štěstí, že jeden člověk někdy může myslet za druhého. Ono je totiž statisticky dokázáno, že když má jeden člověk celej mozek a druhej žádnej, víte, tak každý z těch dvou má potom půl mozku, pane Šmajda.

Š: No to je možný, no, ale já už teď musím jít domů na večeři.

L: No já věřím, že to pozvání na večeři ještě platí, poněvadž já už mám hlad jako tygr.

Š: Jak můžete mít hlad jako tygr, když jste před půl hodinou snědl půl kuřete?

L: Já že jsem snědl půl kuřete?

Š: No samozřejmě.

L: A jak jste na to přišel?

Š: No podle statistiky, poněvadž já jsem před půl hodinou snědl celý. Na shledanou!