Prd nad zlato - z knihy Sex nad zlato a jiné (s)prostonárodní pohádky pro dospělé

PRD NAD ZLATO

Byl jednou jeden král a ten byl už tuze starej. Měl tři dcery, ty zavolal k sobě a že ta bude po něm kralovat, která je nejmilejší.

To nejstarší děvče bylo parádivý, samý zlato, perly a drahý kamení.

„Ty jsi mi, milej tatíčku, nejdražší,“ povídalo děvče,  „kterak to zlato, perly a drahý kamení.“

Královi se to, to se ví, líbilo, ale ta druhá dcera, která celé dny v učených knihách ležela, povídá:

„Ty jsi mi, milej tatíčku, nejvzácnější, jak všechna moudrost světa!“

Král byl tuze potěšený, ale byl tuze zvědav, co nejmladší děvčička, Maruška, kterou měl nadevšecko nejradši. Ale Maruška pravila: „Ty jsi mi, milej tatíčku, nejmilejší, jako prd.“

Král když to uslyšel, tuze se rozzlobil a Marušku ze zámku vlastní rukou svinským krokem hnal. Maruška šla a šla kam ji oči vedly, až přišla do hustýho lesa, kde zrovna uprostřed stála chaloupka. V té chaloupce bydlela babička.

„Jenom pojď dál, Maruško, nic se neupejpej. Já jsem tvoje kmotřička a vím, co se ti přihodilo. Však on tatíček uvidí, kterak si to dobře myslela, a sám pozná, jak ho máš ráda. Prrrrd – a je to pravda!“

A tak Maruška zůstávala u babičky, a zatím na zámku děly se věci.

Sotva král Marušku vyhnal, v celém království ani prd! Ani král, ani dvořeníni, ani sedláci, nikdo ani prd. Zkraje si pravda nikdo nevšiml, ale čím dál tím víc všichni měli nadýmání, až z toho byli všichni marodní, ale ať dělali, co dělali, ulevit si nemohli, ani prd, ani prd.

A nejvíc sám král. Už měl břicho jako buben a za ušima měchuřiny jako skokan, ale jak povídám – ani prd, ani prd. Pravda, zavolali doktory a učený pány, jeden radil to a druhý zase ono, ale všechno marný, pomoci neuměl žádný.

Teprve teď král viděl, jak Marušce křivdil, že obyčejný prd je nad všecko zlato a všechnu moudrost světa. Sotva tak pomyslel – prrrrd! Jako by cejchu roztrhnul a ořechy z měchu do měchu přesejpal. A nezůstalo u jednoho, ale furt a furt. A nejenom král, ale všichni dvořeníni a taky sedláci, prd na prd – a byli zase zdraví!

Když se to doneslo až do té chaloupky, pravila babička Marušce: „Tak vidíš, Maruško, už je to tady! Už cejtím, jak se tatíček na tebe nezlobí. Tak jdi chutě domů. Tady hezky po větru, ať tě to neporazí.“

Maruška babičce poděkovala a šla. Když přišla na zámek, bylo už vyvětráno, a tak mohla zfleku kralovat. A v tom království teď každej ví, jak jeden obyčejnej prd uleví člověku líp než sedm doktorů a že za všecko zlato a moudrost světa takový prd nikde nekoupíš. Holt – prd nad zlato.

Prrrrd – a je to pravda.