Pan Vrána - Holzmann

https://www.youtube.com/watch?v=AT01fA47YDs

 

PAN VRÁNA

 

H: Dobrý den!

V: To je náhoda!

H: Pane... pane... jak bylo vaše jméno, já jsem zapomněl.

V: No Vrána přece.

H: Vrána, Vrána, no vidíte, já už málem zapomněl, jak se  

     jmenujete.

V: Ale to nic, hlavně že jste mně ještě poznal.

H: No jakpak bych vás nepoznal, prosím vás, jak jste řek Vrána,

     tak jsem hned věděl, že vás odněkud znám.

V: No právě, vždyť už se známe tak dlouho a tak dobře, že, ale 

     s tou vaší pamětí se to nějak horší, ne?

H: No tak jenom na jména, víte, to byste nevěřil, pane...  pane...

     Vrabec.

V: Vrána, Vrána.

H: Vlastně Vrána. To byste nevěřil... víte, já vím, že ňákej pták

     jste, a nikdy nevím jakej.

V: No to nic, to víte, stárneme všichni, já taky.

H: Ale copak to by nebylo to nejhorší, ale představte si, já jsem

     vám byl... to by nebylo to nejhorší, víte. Já jsem vám byl včera

     u doktora a on mně řek, že mám ňákou nemoc.

V: No to je horší.

H: Něco jako z porcelánu, nebo něco takovýho. Ne, počkejte,

     ze skla.

V: Ze skla?

H: Ňák jako sklo... sklo

V: Jo takhle! Sklerózu!

H: Sklerózu, jo, jo, tak ňák to říkal. Mě vám někdy něco napadne

     v hlavě, víte, mě většina věcí vždycky napadá v hlavě a chci to

     vám říct a najednou koukám a už to nevím.   

V: No tak to je právě ta skleróza, pane Okrlec.

H: A to bejvá i v hlavě?

V: No jedině v hlavě, protože to je ztráta paměti.

 

H: No jo, tak to bude ono, tohle. A hlavně vám tři věci si  

     nepamatuju, víte. Jména, čísla... čísla teda, no a to třetí už jsem  

     zapomněl. To byste nevěřil, pane... pane Slavík.

V: Vrána.

H: To byste nev.... Co?

V: Vrána.

H: Vrána? A co, letěla tady ňáká?

V: Ne, já se jmenuju Vrána.

H: Jo jmenujete, aha, takový ptačí jméno máte.

V: No to nic, ale my jsme mluvili o té vaší skleróze.

H: Jo o tom, ano. No tak zkrátka a dobře jsem chtěl říct... co jsem

     to říkal, nevíte?

V: Stěžoval jste si na vaši hlavu.

H: Na hlavu, že jo, no jo. To víte, už mi šediví.

V: No to taky. Ale vy jste mluvil o té vaší špatné paměti, pane   

     Okrlec.

H: No jo, tak paměť mám taky špatnou. Jako představte si, já jsem

     byl včera u řezníka, víte, a chtěl jsem si koupit deset deka

     sklerózy.

V: Cože?

H: ... deset deka... no vidíte, co mi to zase ta tlačenka dělá, co mě

     to zase ta, no ta, jak se to jmenuje, co mám?

V: Skleróza.

H: Skle, skleróza, co mi to zase dělá. Zkrátka a dobře... kde jsem

     to přestal?

V: No říkal jste, že jste byl u řezníka.

H: Jo u řezníka jsem byl, víte, no a... u jakého řezníka jsem neřek?

V: Ne, to jste neřek ještě.

H: Páč já znám totiž dva, víte. Ten jeden, to je sochař..

V: No dobře, vy jste říkal, že jste si chtěl koupit deset deka

     tlačenky.

H: Jo tlačenky, aha, tak to je ten druhej, ten krejčí. Zkrátka, chtěl

     jsem si koupit deset deka tlačenky, víte... protože... protože

     jaksi... počkejte, proč já vlastně tu tlačenku chtěl koupit,

     nevíte?

V: No tak asi k jídlu, ne?

H: K jídlu? No jo, k jídlu jsem jí chtěl koupit, k jídlu. Jak to víte?

V: Jak to vím, no tlačenka je, si myslím, přece k jídlu.

H: Tlačenka je k jídlu.

V: K jídlu, ano.

H: To se jí normálně, takhle, třeba jako salám, nebo syrečky.

     To vy nevíte, tohle?

V: Ovšem, že to vím.

H: No proto, to bych se divil.

V: Já vím.

H: Tlačenka, neví ani tlačenka. No zkrátka a dobře... zkrátka...  

     kde jsem to přestal, co jsem říkal?

V: Říkal jste, že jste si chtěl koupit deset deka tlačenky.

H: Jo, deset deka tlačenky jsem si chtěl koupit, víte, páč manželka

     chtěla dělat svíčkovou.

V: Svíčkovou z tlačenky?

H: Co?

V: No jestli chtěla dělat svíčkovou z tlačenky?

H: Z tlačenky?

V: No.

H: To já nevím, z čeho to chtěla dělat, to víte, já se jí do vaření

     nepletu.

V: To je špatný, pane Okrlec, když vy jste takhle popletenej.

     No já už musím jít. A kampak vy?

H: Já, ale já jdu tady... sem do toho tady... no tady vedle toho,

     vedle... tady jak je to... kousek tady. Ne, vlastně tam jsem byl

     včera. Já jdu dneska semhle, víte, tady jdu... tamhle do tej...

V: Do samoobsluhy?

H: Ne, tam kousek vedle... tak spíš tam... kousek tam...

V: Jó, železářství.

H: Né, počkejte, sem jdu vlastně do toho... ne, tam taky... Kam já

     to vlastně jdu, nevíte, kam já jdu?

V: Já nevím.

H: Počkejte, já to mám někde napsaný. Manželka mi to vždycky

     napíše, já jsem zapomněl vám úplně, kam...

V: Tadyhle máte nějakej lísteček.

H: A jó, tadyhle, no jó, tadyhle to mám. Počkejte, já to musím

     nejdřív... Co to stojí tady, já jsem... to mám trošku špatně.

V: Lístek v pravé kapse saka.

H: No jo, to mám jenom napsaný, kde ten lístek mám hledat.

     Tady to mám, tady to mám. To taky není, to je zas ten 

     telegram. Si představte, jsem dostal telegram od sestry, že se jí

     narodilo dítě, víte. Ani mně nepíšou, jestli je to kluk nebo

     holka. Tak teď ani nevím, jestli jsem strejček nebo tetička.

     Počkejte, kam já jsem... kam já jsem to dal? Já to měl na

     takovým jemným papíře... jé, už vím. Tak to už nemám. To

     mně něco sežral pes, víte, a já mu s tím utřel hubu.

V: Poslyšte, a nemáte to připsaný na tom telegramu?

H: Já to zase vyndám, počkejte.

V: Já jsem si všiml, že tam máte něco rukou.

H: No jó, tady to je, helejte. Manželka mi to napsala na ten

     telegram, počkejte... Zajít za panem Vránou, dluží nám tisíc

     korun. No jo, tak to už vím, mám zajít za ňákým panem

     Vránou, víte, on nám dluží tisíc korun. To jsou lidi, viďte.

     No tak já... nashledanou, já musím jít.

V: Nashledanou.

H: ... Jak bylo vaše jméno, pane...?

V: Stehlík, Stehlík.

H: Stehlík, no jo, já vím, že ňákej pták jste, ale nikdy nevím jakej.

V: Stehlík!